Senzomotorická stimulace (dle Jandy a Vávrové)

Senzomotorická stimulace (dle Jandy a Vávrové) je léčebně – tělovýchovná metoda zabývající se funkčními poruchami hybnosti vzniklými na podkladě svalového útlumu. Název senzomotorická stimulace zdůrazňuje vzájemnou provázanost aferentní a eferentní informace při řízení pohybu. Metodika pracuje s dvoustupňovým modelem motorického učení. Nejprve se pacient opakovaně pokouší provádět nový pohyb a tím postupně buduje nový pohybový program. První stupeň motorického učení je řízen kůrou mozkovou, což je velmi únavné. Postupně dochází k automatizaci pohybu – řízení pohybu se přesunuje na podkorovou úroveň.

Při procvičování se postupuje od distálních částí proximálně, začíná se korekcí chodidla (nácvik „malé nohy“), pokračuje se korekcí kolena, pánve, trupu, ramen a hlavy. Prvním krokem v terapii je zvládnutí malé nohy (nácvik nejprve pasivně, postupně aktivně), pak cvičení ve stoji. Postupně zvyšujeme obtížnost cviků, nejprve se cvičí na obou DKK, pak na jedné DK a zařazují se cviky na balančních plochách v různých posturálních polohách. Cvičí se na boso, dochází tak k facilitaci pohybu z chodidla, aferentace se zvyšuje přes kožní exteroreceptory, ale i proprioreceptory ze svalů a kloubů. Uplatňuje se řada pomůcek: kulové a válcové úseče, balanční sandály, točna, fitter, minitrampolína, balanční míče a posturomed. Hlavním cílem cvičení je zlepšení svalové koordinace, zrychlení nástupu svalové kontrakce, zlepšení držení těla a stabilizace trupu ve stoji a chůzi, začlenění nových pohybových programů do běžných denních aktivit.